Mauthausen

Kategorie:
Publikováno: 30.11.2016
Autor: rk

Dne 20.10.2016 se skupina 15 žáků našich 9. tříd zúčastnila tradiční vzpomínkové a vzdělávací akce MČ P8 – exkurze do rakouského Mauthausenu, kde byl v době druhé světové války velký koncentrační tábor. Následující prezentaci z exkurze odevzdali naši žáci do celoobvodní soutěže k tomuto tématu.

Mauthausen, Osvětim, Dachau, Buchenwald….

To jsou jen některá místa spojená s nesmírným utrpením lidí během druhé světové války. Koncentrační tábor. Jen dvě slova. Ale co všechno je v nich skryto? Kolik lidských osudů?

Ano, učíme se o nich ve škole, čteme dokumenty či příběhy jimi inspirované, co v nás však tyto informace evokují? Dnes, po mnoha desetiletích? V době, kdy většina z nás zná válku naštěstí pouze ze zpráv? Proto vidět ona místa na vlastní oči, projít si“ baráky“, „apelplac“, číst jména na pomnících a vidět fotografie zabitých, to je pro nás zkušenost, kterou se nás, jen na chvíli, dotkne minulost.

mathFoto – www.google.com

Mauthausen a česká kultura

Při prohlídce koncentračního tábora Mauthausen v Rakousku se mi hned vybavila diplomová práce mé spolužačky Marie Hojkové nazvaná Česká kultura v koncentračních táborech ( FF UK, Praha 1987, pod vedením doc. Dr. Roberta Kvačka, CSc.)  S jejím laskavým svolením jsem se rozhodla čerpat z výsledků její badatelské činnosti.

Mauthausen byl prvním koncentračním táborem, který vznikl mimo území Německa. Byl založen 8. srpna 1938. Byl místem, kde byla naplánovaná likvidace zejména politických odpůrců Třetí říše a inteligence – „vyhlazování inteligence prací“. Vězni byli využíváni k nesmírně těžké práci, např. v blízkém kamenolomu. Proslulé jsou z tohoto místa zejména „schody smrti“. Mezi jmény obětí najdeme i mnoho českých osobností vědy i kultury, např. Karla Hašlera. První čeští vězni byli deportováni již během roku 1939.

A mohla vůbec být v jakémkoli koncentračním táboře provozována vězni nějaká kulturní akce? Překvapivě ano, většinou skrytě, ilegálně, někdy trpěna veliteli či dozorci. Je dokumentováno psaní poezie, hudební i recitační kroužky, dokonce i vznik větších hudebních těles.

V samotném Mauthausenu se pravděpodobně do roku 1942 kulturní aktivity moc nerozvíjely, nepodařilo se o nich dohledat informace. „Tábor byl zařazen do skupiny III určené pro nepolepšitelné vězně, jejichž návrat byl nežádoucí a jenž měli být „vernichtung durch arbeit“, zlikvidováni prací“.

Proto zde nebyla oficiálně povolena kulturní a osvětová činnost věznů. Jen vězni z prominentních skupin, “kápa“, mohli odebírat noviny a poslouchat rozhlas. Pouze však do doby německých vítězství na frontách, po porážce německé armády u Moskvy o tuto výhodu přišli.

Výjimečně bylo povoleno některým vězňům ponechat si hudební nástroj.  Jedním z prvních propagátorů kultury v Mauthausenu byl Bohumil Bardoň z Ostravy, deportovaný v roce1941 . Hrál na kytaru a foukací harmoniku, proto musel něco předvést.

„Nečekané estrádní vystoupení pobavilo i příslušníky SS. A tak se „Hurvínek“, jak mu po táboře začali říkat díky umění imitovat tuto postavičku, stal prvním propagátorem českých písní. Za své výstupy dostával různé odměny – potraviny, o které se poctivě dělil se svými spoluvězni na 18. bloku.

V roce 1943, opět v souvislostech s výsledky bojů německé armády na frontách, se situace změnila. Uvolnil se prostor ( např. i díky tomu, že se vězňům podařilo do písárny, což bylo důležité oddělení táborové správy, prosadit  místo kriminálních politické vězně) pro opatrné projevy kulturních aktivit. Jeden z prominentních vězňů, Žorž, sestavil orchestr. Hudebníků měl k dispozici dost, chyběly však nástroje a noty. Podařilo se mu prosadit, že si hudebníci mohli o potřebné věci napsat domů. Tak získali nástroje i někteří čeští hudebníci. Nejprve vznikla sedmičlenná skupina, která hrála na svém bloku, později byla zvána i mezi ostatní vězně. Mezi hudebníky najdeme jméno Oty Broučka z České filharmonie, který hrál na trubku. K souboru patřil i již výše zmíněný Hurvínek – hra na harmoniku a kytaru.

V roce 1944  Žorž sestavil třicetičlenný orchestr s mezinárodním obsazením, jehož jádro tvořili právě čeští muzikanti, např. houslista Josef Tichý.  Dirigentem se stal německý učitel Hanz Rumbauer. Spolu se zhoršující se situací na frontách pro německou armádu se měnil i postoj vedení tábora ke kulturním akcím, vedení dalo dokonce tichý souhlas s koncerty i na jiných blocích. Orchestr musel vystupovat při denních nástupech, hrál i představenstvu tábora a hostům. Věhlas orchestru se rozšířil i za hranice tábora. Českým hudebníkům se postupně podařilo do repertoáru prosadit i české skladby, např. Slovanské tance od A. Dvořáka. Při jedné produkci však došlo k vyzrazení původu skladeb a orchestr se musel na čas odmlčet. Na podzim 1944 se také značně zhoršilo postavení vězňů, bloky byly přeplněné, násobilo se bití a týrání, zpřísnila se táborová pravidla.

Ta se pokusila obejít skupina vězňů z 9. bloku a potají sestavila dvacetipětičlenný český pěvecký kroužek. V jeho repertoáru byly mimo jiné skladby J. B Foerstera, písně Tancuj, tancuj, Rožnovské hodiny.

Kulturní snahy vězňů z 9. Bloku vyvrcholily o Vánocích roku 1944, kdy se odvážila vystoupit i skupina recitátorů a zpěváků. Akce měla velký ohlas, proto vězni zahájili přípravu silvestrovského vystoupení. Z dostupných prostředků byla postavena jednoduchá scéna symbolizující potápějící se loď. Před ní se recitovalo, zpívaly se národní písně. Úspěch vystoupení inspiroval i další akce, oslavy 1. ledna na blocích 13,16 a 18.

V březnu 1945 se 16. blok rozhodl připomenout den narození Bedřicha Smetany. Další produkce se ještě konala na jaře 1945, ale v souvislosti s postupem fronty a nepředstavitelnými podmínkami a zmatkem v táboře kulturní aktivity utichaly. Hudebníci zahráli až 5. května 1945, ovšem už novému obecenstvu – příslušníkům americké armády.

Co zmínit závěrem? Kulturní aktivity pomáhaly rozptylovat účinkující i publikum, alespoň na chvíli poskytnout zdání „normálnosti“,  posilovaly národní hrdost, stmelovaly kolektiv vězňů, někdy umělecké nadání mohlo i zachránit vězni život.

PhDr. Ludmila Bartáková, učitelka dějěpisu ZŠ Ústavní.



Zdroje:
Marie Hojková, Česká kultura v koncentračních táborech, diplomová práce, FF UK Praha 1987, str.40 – 49, str. 105 – 111)
http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/koncentracni-tabor-v-mauthausenu
Karel Hanuš, Česká hudba v Mauthausenu, rkp 1967


 

 

ŽK a rozvrhy tříd

Vyhledávání

Novinky